“Sliby, chyby.”, “Chybovat je lidské, odpouštět je božské.” a “Chybami se člověk učí.” jsou za mě nejznámější citáty, které slýcháváme již od raného věku z úst našich babiček a dědečků. Přesto je to něco, čeho se bojíme a snažíme se jim vyhnout. Já dnes budu psát o chybách z jazykového pohledu.
Již ne jeden student odůvodnil svůj strach z konverzace v cizím jazyce stylem “ale co když udělám chybu, …”. Chyby mohou mít spoustu podob a já si myslím, že první chybu děláme právě ve chvíli, kdy se do konverzace raději nepouštíme. Chtěla bych, abychom se všichni na chvíli zamysleli nad tím, co se tedy skutečně stane, když v konverzaci uděláme gramatickou chybu. A na co jsme přišli? S velkou pravděpodobností si toho ostatní účastníci konverzace ani nevšimnou. Pokud jsme udělali nějakou zásadnější chybu v našem povídání, je možné, že nás protějšek opraví nebo se v každém případě zeptá, čemu nerozuměl.
Dělat chyby má jednu zásadní výhodu. Můžeme se z nich učit a lépe tak na sobě pracovat. Pokud chyby využijeme k našemu úspěchu a budeme si je pamatovat, můžeme mít výhodu oproti ostatním, kteří se buď bojí chyby vůbec dělat nebo je opakují stále dokola a nevěnují jim pozornost. Berme tedy chyby jako inspiraci pro zlepšení a nebojme se je dělat!
Vaše Lektorka Claudia